VARHANY

Varhany v Siónu (Švýcarsko) v kostele Notre-Dame-de-Valère

  Nástroj v bazilice de Valère v Siónu je považován za nejstarší varhany na světě. Jelikož se jedná o velmi silné tvrzení, upravím jej do uspokojivější podoby, tedy zmiňované varhany jsou nejstaršími hrajícími varhanami.
  K větší nejednoznačnosti nabádá otázka data vzniku nástroje. Fakt, že neexistují písemné záznamy, dokumentace či evidence o užívání varhan před rokem 1433 situaci rozhodně nezjednodušuje. V mnoha odborných textech a literatuře se setkáváme s datací kolem roku 1400 (viz F. Klinda, Organ v kultúre dvoch tisicročí), zřídka se objeví dokonce rok 1390, avšak moderní studie ukazují spíše na rok 1435. Ten potvrzuje i výzkum za použití radiokarbonové metody, pokládejme tedy rok 1435 jakožto rok vzniku Valèrských varhan jako nejpravděpodobnější.
  Co se autorů nástroje a přestaveb týče, ocitáme se v klasické situaci. Varhanář, který varhany v burgundském stylu (pozdní gotika), postavil je neznámý. Známe pouze čtyři jména: Aebi, Carlen, Kuhn a Füglister.
  První z nich, tedy Christoph Aebi, provedl barokizaci v letech kolem 1667 - věřil bych, že toto spočívalo v přidání některých rejstříků - uvědomme si totiž původní dispozici (celkem 135 píšťal):
Superoctave2'
Quint minor1 1/3' - od d'' jako 2 2/3'
jednost. rejstř. - později mixtura1'
Aebi přidal hlasy Principal 8', Octave 4', Copel 4', Quint major 2 2/3' a přetransformoval tak nástroj na osmistopý základ (samozřejmě bylo třeba dodat druhou řadu mixtury k 1'). Aebi dodal do varhan také Subbas.
  Později (údajně v rozmezí 1686 - 1688) měl Aebi opravit klaviaturu vzdušnice a trakturu, avšak vzhledem k dřívějším rejstříkovým upravám je jasné, že tyto úpravy byly nutné již při Aebiho barokizaci. Zda jsou tedy data špatná nebo bylo zapotřebí po dvaceti letech provést nové opravy nevím, mohu se spolehnout pouze na literaturu. Osobně bych však nevylučoval ani splynutí dat 1667 a 1686 - 1688 v jedno období. Publikace Die Valeria-Orgel (ISBN 978-3-7281-1666-6) se přiklání k letem 1686 - 1688.
  Roku 1718 byly varhany přestavěny Matthiasem Carlenem a pak až po provizorních úpravách 1944 byly jak varhany, tak i malby, zhotovené 1434 a 1437 ve Freiburgu malířem Peterem Maggenbergem (tedy i malby na zavíracích křídlech) uloženy a restaurovány Kuhnem.
  Zatím poslední restaurátorské opravy provedl v roce 2004 Füglister. Současná dispozice je následující: Manual CDEFGA-c'''
Principal8'
Octave4'
Copel4'
Quint major2 2/3'
Superoctave2'
Quint minor1 1/3'
Mixtur 2f1'
Pedal CDEFGA-c0
Subbass16' + 8'
Principálové píšťaly C-B jsou ze dřeva od H nahoru kov v prospektu. U Octav jsou C-F společně používány s Coppel 4' , od G nahoru kov. Coppel 4' je z ořechového dřeva. Quint je od dis'' (včetně) jako 2 2/3', jak bylo avízováno výše. Subbas je jak jinak než na vlastní vzdušnici mimo varhany. Kovové píšťaly H-f'' rejstříků Principal 8', Octav 2', Quint minor 1 1/3' a 1'-řada mixtury (jak plyne z výše uvedeného) jsou původní gotické píšťaly z olova. Prospekt je cínový. Mixtura je celkem zvláštní:
C-b0: 1' + 1/2'
h0-h1: 1' + 4/5'
ab c2: 2' + 13/5'



Varhany v kostele sv. Jakuba na Krásně ve V. M.
Hummelovy varhany v polské Olkuszi (kostel sv. Ondřeje)
Nejstarší varhany v Siónu